Přechod ve Schladmingských Taurách

Šest dní v krásné přírodě, pustých horách s krásnýma výhledama a ledovýma jezerama...
Není co víc psát.

FOTKY ZDE.

Filipíny a kraťoučká ochutnávka Číny

Už delší dobu jsem si moc přála podívat se do jihovýchodní Asie. A teď o Vánocích se mi to splnilo a letěli jsme s Mrndou na 3 týdny na Filipíny. Filipíny byla skvělá volba! Krásná země plná kontrastů, úžasní lidé, spousta pozitivních i dobrodružnějších zážitků.

Díky poměrně dlouhému přestupu v Pekingu po cestě tam i zpět se nám podařilo ochutnat i něco z Číny, nestihli jsme toho moc, ale taky to stálo za to!

Po cestě tam jsme ve frontě na víza potkali 3 český kluky, kteří měli domluvený výlet na Velkou čínskou zeď. Začmuchala jsem po příležitosti a tak jsme se přidali k nim. Ráno, když jsme vystoupili v Pekingu na studené nevlídné letiště, vůbec by mě nenapadlo, že se za 3 hodiny budeme procházet po liduprázdné zdi. Jeli jsme totiž do vzdálenější části, která není turisty tak navštěvovaná. A byl to super zážitek a stavba je to opravdu monumentální, dech vyrážející!

 

A pak jsme si to už konečně namířili na jih do teplíčka a Air China nás vyplivla v Manile. Jeden den na návštěvu tohoto rušného a špinavého města byl až až…plíce nám musely okamžité zčernat, stejně jako sandále a nohy poté, co jsme se brodili kalužemi a splašky v přelidněné čtvrti China Town.

Uf, večer se zpožděným Air Pacific míříme na menší ostrov dál na jih. Cebu City na ostrově Cebu bylo také přelidněné a vzduch nedýchatelný. Po propocené noci v hostelu jsme našli autobus a vydali se dál pryč z civilizace. Třičtvrtě dne jsme se kodrcali v zácpě na 100 km dlouhé trase na sever ostrova a pak konečně přejeli lodičkou na malinký ostrůvek Malapascua. A tak nějak nám došlo, že cestování a přejíždění po ostrovech nebude tak snadné, jako je si po nich jezdit prstem na mapě. Asi budeme muset ubrat z našich plánů…

Malapascua byl roztomilý. Ubytovali jsme se na zahrádce jednoho místního introverta, pili kokosy a seznamovali se s Filipínami a místním obyvatelstvem.

Jelikož to byl ale ostrůvek malinkej, čekal nás zase přesun pryč. Návrat do Cebu City a pak trajektem do Tagbilaranu na ostrově Bohol. Příjemný hostel v centru Tagbilaranu se stal naším zázemím pro tří denní pobyt na ostrově. Taky jsme se zúčastnili hostelové Christmas Párty a to byla teprve pecka! Zapojili jsme se do her a soutěží a zase se nám odkryl kousek z filipínské nátury!

Na dva dny jsme si půjčili skůtříka a brázdili vnitrozemí ostrova. Je tam spousta krásných věcí k vidění. Známé Chocolate Hills, nártouni (nejmenší savci na světě), pralesy, parky, motýlí rezervace s botanickou zahradou, vodopády, lanový most, moře, pláže, koupání…a rýžová políčka, kam se člověk podívá :) Ale hlavně je to o tom nasávání atmosféry...

Na jeden den jsme si také zaplatili výlet lodí na ostrůvky Balicasag a Virgin Island. Balicasag byl rájem pro potápění a šnorchlování. A bylo to poprvé, co jsem se potápěla na korálovém útesu. Vyrazilo mi to dech! Krásně barevné korály všech tvarů a barev, spousta rybiček a pak naráz nic. Konec útesu a díra do temně modré hlubiny. Bylo to skoro až děsivé. A pak z té modré hloubky začaly vyplouvat želvy. A my jsme se nad nimi jen vznášeli a pozorovali je… Virgin Island byl naopak zase jen pruh pláže pohozený uprostřed moře, kde rostlo pár mangrovů.

Následoval přesun na tajemný a mystický ostrůvek Siquijor. Na ostrově je bílá i černá magie a i Filipínci se tam kvůli těmto silám bojí jezdit.

My jsme se nebáli a nakonec to bylo nejskvělejší místo našeho pobytu. Tentokrát jsme si půjčili skútry dva na celých šest dní. S batohy na zádech jsme projezdili ostrov křížem krážem. Celou dobu jsme spali ve stanu, někdy úplně na divoko a někdy po domluvě s někým. Na spoustě pláží se dalo šnorchlovat, protože korály začínaly pár metrů od břehu a pokaždé to bylo trošku jiné, jiné korály a jiné rybičky… 

Spali jsme přímo ve středu ostrova na nejvyšší hoře a v horské vesnici jsme našli jednu šamanku. Chtěla jsem si vyzkoušet její léčení, tak jsem jí ukázala svůj „batůžek na zádech“ (někteří ví). A byla to skvělá zkušenost. Milá paní, dlouho si s námi povídala, dozvěděli jsme se spoustu zajímavostí ze života na Filipínách, o životním stylu a tom jak se žije v horách a ve městech. Dovezla jsem si domů čaje a bylinky, které chodí sbírat do hor. Celkově to byla hooodně inspirativní a příjemná návštěva…:)

Opláchnout se od slané vody jsme jezdili ke vnitrozemským vodopádům s houpačkou a skokama do vody. V lokální mlékárně jsme zkusili místní jogurt, což byl spíše sýr a byl moc dobrý. Pod 300 let starým stromem jsme si nechali okusovat nohy od rybiček a užívali jsme si jednoduché, ale výborné filipínské jídlo (tzv. "Hrncárny", člověk prostě koukne pod pokličky hrnců vystavených na ulici a vybere si :)), mango šejky, tuny ovoce a příjemnou filipínskou atmosféru.

Štědrý den jsme strávili na nejoblíbenější pláži, kde všichni oslavovali a zpívali karaoke. Karaoke Filipínci vlastně zpívají pořád a všude a berou to straně vážně. A zpívají opravdu hezky.

25.12. jsme se ve stanu u vody probudili v 5 ráno do krásného východu slunce, odrážející ho se do nekonečné dálky. A vyrazili jsme hledat něco k jídlu, jelikož 24. nic nefungovalo, nikde se nevařilo a s tím jsme jaksi nepočítali a druhý den už nechceme být o hladu:)

Po pár dnech se Mrnda stal profíkem v otvírání kokosů všech vývojových stádií. Takže jsme popíjeli kokosovou vodu, jedli zralý kokos anebo se natírali kokosovým olejem, který se začne tvořit ve chvíli, kdy už z kokosu začne rašit zelený výhonek.

A bylo načase se přesunout dál. Pro přeplavbu na ostrov Negros do města Dumaguete jsme si vybrali den, kdy jsme se dozvěděli, že na Filipíny udeřil ničivý tajfun (naštěstí pro nás, na severní ostrovy), takže při plavbě lodí jsem nebyla úplně klidná. Z Dumaguete jsme skoro okamžitě vyrazili do hor do parku Twin Lakes, však později zjistíme, jak to s tajfunem vypadá. Ale žádné později už nebylo. Když nás dva kluci vyhodili z motorek u vstupu do parku po 15 kilometrové krkolomné cestě do hor, signál tam už nebyl. Dál jsme pokračovali pěšky. Se spaním to tam bylo trošku komplikované, tak jsme se co nejdříve ztratili na malou zarostlou cestičku okolo jezer. Turisti jezdili po jezeře na lodích. Po malých pešinkách v dešti a bahnem jsme se prodírali okolo jezer a přemýšleli, kde přespíme. Nakonec jsme zůstali v malé bambusové rozhledničce mezi jezery uprostřed řvoucího pralesa. A já jsem se každou hodinu v noci budila a poslouchala, jestli nezesiluje vítr a nepřichází tajfun, abychom se jako stihli někam schovat… :) Další den jsme se z hor vraceli pěšky až dolů k moři. 

Příjemný hostel v Dumaguete se stal naší základnou pro další 4 dny na ostrově. Navštívili jsme proslulý trh v nedalekém Malatapay, vodopád v soutěsce, pláž s černým pískem a plno věcí okolo. A na jeden den jsme pluli na Apo Island, který je proslulý snad nejlepším potápěním na Filipínách. Lodí jsme zastavili ve 3 lokalitách, Mrnda se potápěl s výstrojí a já jsem si šnorchlovala. Bylo to fantastický, zase spousta želv a korálů :).

Po třech dnech napětí taky získal Mrnda zpátky svůj telefon, který nechal v nabíječce u vstupu do Twin Lakes parku.

No a Apo Island byl posledním filipínským výletem a už nás čekalo pouze se dvěma lety dostat zpět do Manily a pokračovat do Pekingu.

Měli jsme zase celodenní přestup v Pekingu, tak jsme se rozhodli zkusit zajet metrem do centra do Zakázaného města. Jako bylo to pěkné, zajímavé, ale Čína je asi prostě Čína (i když je mi jasné, že jsme z ní skoro nic neviděli). Necítili jsme se tam dobře. Absurdní kontroly na letišti, militarismus a to i ve městě. Všude vojáci a zbraně. Do Číny se na dovolenou asi jen tak nepoženeme.

Ale na Filipíny klidně znova a na dýl!! :)

 Chlebovník (Artocarpus altilis)

Fotky Čína ZDE!
Filipíny 1. část ZDE!
Filipíny 2. část ZDE!

Kolouch

Skialpy v Žiarské dolině

Tak skialpy mě docela chytly, ty poslední byly úplně skvělý!

FOTKY ZDE

K.

Bouldering v Rocklands (červenec 2016)

Mrnda, Komiš, Štěpánka a já, sestavička, co jsme se vydali zkusit boulderování v jihoafrické oblasti Rocklands...
A bylo to parádní!
Kdo má rád bouldering, krásné kameny, ale i krásné okolí, výhledy a panoramata tu bude jako v ráji.
Kameny všech tvarů, velikostí a barev v odstínech od pastelově žluté po sytě oranžovou...krásně oplácané magnesiem :) kam jen oko dohlédne!

Ale nebylo to jen lezení...
navíc spaní v útulném kempíku, kde je suprová lezecká komunita, večer si všichni u společných krbů a ohňů opíkají maso a zeleninu a sdělují lezecké zážitky... pica čtvrtky :), výlety do okolí, jeskynní malby, výrobna kožené obuvi, oceán nedaleko, mořské potvory na talíři, dobré víno a jehněčí, okolo kempu běhající opice, termální prameny pro případ špatného počasí.... zkrátka plno věcí co se dá dělat o resťácích..
...a nebo se jen prostě courat mezi kamenama a hledat, co jaký tvar připomíná...sova, slon...

a s africkým západem slunce se vracet do kempu :)

A jelikož fotek je moc a já prostě nemám to srdce (i když se fakt snažím) je promazat na minimum, tak jsem je rozdělila alespoň do 2 alb, jedno si můžete třeba prohlídnout dneska a druhý zítra :)

FOTA 1

FOTA 2

Kolouch