Poslední srpnový týden v roce 2023 a 2024 jsme s kamarádkami z VHSky (Jíťou, Kristýnou a Verčou, druhý rok ještě i s Klárou) byly vždy na týden v Labské Stráni. Ambice chodit s dětmi do skal jsme neměly, podnikly jsme ale spoustu naprosto perfektních výletů. V následujícím textu jsem ty loňské i letošní sepsala, protože paměť není všemocná a byla by škoda tyhle zážitky nemít uchované. A třeba se někdy někdo rád inspiruje. Řekla bych, že výlety jsou svojí délkou vhodné pro rodiny s dětmi anebo starší akční výletníky (snad to nezní blbě, ale dospělí na vrcholu své výkonnosti by takovýchto výletů stihli propojit vícero za den, protože se prostě nešťourají klackem v každé díře).
Rok 2023
Hned na začátek (pro případ, že by někdo nedočetl až do konce) bych chtěla napsat, že v podstatě všechny výlety nám naplánovala Jíťa Dušátková. Ona to má prostě v krvi a my ostatní jsme ji s větším čí menším remcáním následovaly 😊.Druhá důležitá informace je, že
jsme byly ubytované ve staré škole v Labské Stráni u Žáků (Markéta a
Marek) – ubytování je to naprosto perfektní, takže můžeme doporučit 😊.
A teď už tedy ty výlety.
Rok 2023
První den
v Labské Strání jsme měli ve znamení průzkumu okolí. Začali jsme procházkou na Belveder. Pak jsme seběhli dolů k řece na přívoz. Pan převozník
nás i za nízkého stavu vody převezl na druhou stranu. Plavba měla lehce nádech
dobrodružna, když nám řekl, že neví, jestli to dá až na druhou stranu, že možná
skončíme v půlce řeky, v tom případě nám samozřejmě vrátí peníze. Je hodnej, že? Každopádně to naštěstí dal. Ale prý, že se nemáme zdržovat na levém břehu
dlouho, že odpoledne by to zpět už nemuselo jít. Uf, tak jsme alespoň lehce ve stresu doběhli k legendární lezecké hospodě u Kosti, kde měli
v pondělí zavřeno. Uklízející obsluha se naštěstí v 35 stupních
smilovala a prodala nám alespoň ledňáky pro děti. A pak jsme mazali zpátky za
převozníkem, aby nám neujel anebo se nenamazal tak, že už nepojede? (Kdo neví,
tak povolání převozníka v Dolním Žlebu je náročné a navíc zakleté –
několik převozníků skončilo kvůli problémům s alkoholem a jeden se kvůli
tomu dokonce i utopil. Je to zkrátka plavba na vlastní nebezpečí). Vše však dobře
dopadlo a nám nezbylo nic jiného než vyvléct děti od řeky nahoru do Labské
Stráně. Vpodvečer byl čas zajít na pivo do místní putyky s dětským
hřištěm, asi 30 metrů od školy, kde jsme ubytovaní.
Přívoz v Dolním Žlebu i s panem převozníkem
Druhý den jsme už vyrazili na hodně seriózní výlet do německého Saska na Schrammsteiny. Z Labské Stráně autem dolů do Hřenska a pak podél vody směr Bad Schandau. Před Bad Schandau jsme odbočili doprava směr Ostrau a z parkoviště u Zahnsgrundturm (https://mapy.cz/s/dunazejaja) jsme vyrazili po zelené okolo Falkensteinu, tedy přesněji s krásným výhledem na něj, až na rozcestí Schrammtor. Tam nám to vyšlo na hezký plácek v lese zrovna na oběd. Odtud po modré a červené barvě po malé pěšince pod skalami na rozcestí Vordere Promenade. A teď už konečně nahoru po žebříkách až na vrchol Schrammsteinwächter.
Děti na Schrammsteinech
Nahoře trošku
nervák, jelikož zábradlí by rozhodně nezabránilo propadávajícímu
dítěti, to bylo spíše pro formu a tyhle věže jsou alespoň 50 metrů vysoké, bych
řekla. Výhledy krásné, fotky pořízeny a teď už raději dolů. Zpět jsme sešli na
druhou stranu hřebene na Mittelwinkel. A lehce nudnou (všechny naráz začaly
bolet nohy) širokou cestou po žluté k autu.
Žebříky na Schrammsteiny
Večer po uspání
dětí při dvojce vína rychle umýt všechny krabičky a termosky, ať je druhý den
brzy ráno můžeme naplnit novými obědy a svačinami.
Ve skalách
Třetí den nás totiž čekal, co se dopravy týče hodně nabitý den. Ale tušily jsme, že děti by mohly být o to více nadšené. Jeli jsme totiž autem do Hřenska, přívozem na vlak na druhé straně řeky, vlakem do Kurort Rathen a tam zase přívozem na pravý břeh Labe a pak pěšky na Bastei (https://mapy.cz/s/febazopuke ). Bastei byla zřícenina starého hradu na takových skalních věžičkách, pěkně oplocených, a mostečky pospojovaných. Děti se tam solidně vyřádily. Platí se malé vstupné. A krásný je také nedaleký most z pískovcových kamenů vsazený do skal s výhledem na údolí Labe. A úplně nahoře je skleněná vyhlídka a nějaký hotel (takže dost hogo fogo turistů, kteří tam dojedou autem). Nutno napsat, že tady bylo děsně moc lidí. Dolů z Bastei jsme sešli k jezeru Amselgrund, kde proběhl hřeb výletu, tedy plavba na šlapadlech. Pak zpět pešky do Kurort Rathen, přívozem přes Labe na zmrzlinu a pak zase vlakem a přívozem do Hřenska. Je fakt, že tady na tu kombinace přívoz – vlak – přívoz a šlapadla děti hodně dlouho vzpomínaly.
Přívozem na vlak
Kamenný most
Mostečky na zřícenině hradu Bastei
Čtvrtý den jsme chtěly dát něco, jakože více odpočinkového, kde se tolik nenachodíme. Vybraly jsme tedy Labyrint u vesnice Langenhennersdorf opět v Německu. Parkování zde: https://mapy.cz/s/nazopekuju. Z parkoviště je to k Labyrintu asi 500 metrů a pak začíná neomezené vyžití, prolézání, schovky, lezení na malé skalky, hrabání v písku… prostě všechno. Odpoledne jsme stihli ještě koupání v Biotopu v Arnolticích (https://mapy.cz/s/huzacerano ), vedlejší vesnici od Labské Stráně. Mají tam i kiosek se zmrzlinou a točeným proseccem, což jsme jakože nevyužily, protože auto, že jo.
Poslední den v pátek jsme chtěly ještě nějakou pecku, tak jsme jeli opět do Německa na Pfaffenstein (https://mapy.cz/s/dabevedove), na výlet na stolovou horu. Parkování na placeném parkovišti ve vesnici Pfaffendorf (třeba mít 2 eura v mincích). Poté asi kilometr k začátku stoupání nahoru, stoupá se převážně po schodech. A pak za odměnu výhledy ze stolové hory, skalní prolézačky a rozhledna. Jo a dole pod rozhlednou se dá koupit zmrzlina. Výlet tedy splnil všechny položky pro veleúspěšnou akci.
Stoupání na Pfaffenstein
A ono to vyšlo a v srpnu 2024 jsme jely znovu.
Sestava 2024 (Matouš a Áďa se nechtějí fotit)
Hned v neděli
jsme zalezly v Tisé, využily jsme, že tam na víkend byli Mrnda
s Mojmírem a natáhli cesty a od pondělí jsme si zase jely šňůru výletů.
První den jsme jeli do Jetřichovic, je tam několik placených parkovišť, ze kterých se vyráží na výlety do okolí. My jsme si vybraly asi dost oblíbený, protože moc krásný, okruh po červené značce přes Mariinu vyhlídku, Vilemíninu stěnu (vyhlídka) a Rudolfův kámen (taky vyhlídka). Bylo dost vedro, ale většina cesty šla pěkně v lese ve stínu.
.jpeg)
Vilemínina stěna
Rudolfův kámen
Druhý den jsme jeli do Saska. Autem z Bad Schandau po Kirnitzschalstrasse, neboli údolím řeky Křetice (jezdí tam i šalina), na parkoviště Beuthenfall (5 euro hotovost). A odtud jsme šli pěšky po červené na Frienstein, skalní uskupení vysoko nad údolím. Po cestě jsme si udělali malou odbočku k Satanově hlavě (Satanskopf). Asi největším zážitkem bylo úplně v nejzazším bodě výletu podívat se do Idasgrotte. Do velké skalní jeskyně na skále vysoko nad údolím s krásným výhledem. Muselo se akorát projít po úzké skalní římse, která měla v nejužším místě asi metr, takže bylo třeba ukáznit děti, aby tam neblbly. Zpět jsme šli stejnou cestou, druhou půlku jsme vzali akorát pro změnu po zelené a večer jsme se doplandali k autu.
Pod Satanovou hlavou
Idasgrotte
Na třetí den jsme si naplánovaly kratší výlet, abychom stihli odpoledne koupačku v Arnolticích, a taky protože teploty byly stále dost letní, okolo 30, a bylo trošku úmorné vedro. Z parkoviště ve Vysoké Lípě jsme šli na zříceninu hradu Šaunštejn (https://mapy.cz/s/jovutupofu). Po soustavě několika žebříků (kdy jeden byl úplně kolmý a docela vysoký) jsme se vyškrábali na vršek, kde se nám ulevilo při pohledu na krásné hustě vypletené a zároveň vkusné zábradlí, které tvořilo soustavu chodníčků mezi malými věžičkami a děcka to mohly bezpečné probíhat a my mohly spočinout ve stínu jediné řídké borovice. Po slezení žebříčků zpět jsme se rozhodli podívat se ještě na nedalekou Malou Pravčickou bránu, což byl opravdu takový malý roztomilý skalní oblouček. A pak hurá k vodě a na zmrzlinu nebo hranolky.
Pod Šaunštejnem
Vršek Šaunštejnu
Ve čtvrtek jsme jeli zase do Německa. Uzavírka silnice v Hřensku kvůli padající skále nám trošku zkomplikovala cestu a museli jsme přes Děčín. Cílem byly dvě skalní města Gohrisch a Papstein. Parkoviště pro obě zde: https://mapy.cz/s/lofabesana (2 eura). Nakonec jsme si vybrali Gohrisch. Na Papstein vede lanovka, je tam hospoda a my jsme se chtěly vyhnout davům. Gohrisch je také takové malé prolézací skalní městečku na kopci, děti se tam vyřádily na malých kamenech. V nejvyšším bodě je pěkný rozhled z vršku skalní věže. Zpět jsme to vzali trošku na okolo po žluté zpět k autu. A protože vedra pokračovala, jeli jsme po tomto výletě na příjemné koupaliště pod Cunnersdorfem. Trošku jakože odmočit špínu ze skal. Když jsme pak dávaly čisté děti do aut, doufaly jsme, že usnou, a my je pak spící přeneseme v Labské Stráni rovnou do postele a my budeme mít první klidný večer. Nestalo se tak.
Gohrisch
Poslední den, v pátek, jsme jeli opět do Vysoké Lípy a odtud sešli k říčce Kamenice ke zřícenině Dolského Mlýna. Místo jako z pohádky. Děcka hned věděly, co mají dělat. Naskákaly do plavek a v říčce začaly hrabat v písku, lovit kamínky anebo se koupat. Nakonec jsme se vykoupali úplně všichni. Samotná zřícenina mlýna je přístupná, dá se procházet, probíhat, prolézat, je tam spousta tajných komůrek a místností a úplně vybízí ke hře. Poté, co jsme toto místo vytěžili na maximum, jsme pokračovali po pěšince podél proudu na louku u Královského smrku, kde zrovna probíhala akce Dny lesních řemesel u Dolského mlýna. Byly tam ukázky výroby dřevěného uhlí v milíři (jakože měli tam opravdu několik dní milíř a několik kousků dřevěného uhlí máme ještě v autě), výroba dehtu v dehtářské peci, pečení chleba v hliněné peci, výroba potaše potřebného pro výrobu skla, sušárna na ovoce, výroba keramiky a drátenictví. Trošku jsme se tam zasekali, protože to bylo straně moc zajímavé. Děti jsme pak ještě musely dorvat zpátky do kopce k autům. Ale stálo to moc zato.
Koupání u Dolského mlýnu
Ukázky řemesel
Stejně jako celý týden stál moc za to!!
Věříme, že
výletů je v okolí ještě pořád dost, tak snad ještě někdy příště!
Olga Kolouch
