Někomu pro
smích, pro někoho s údivem, ale opět jsme v létě, již počtvrté, vyrazili
do Španělska. V horní půlce, severně od Madridu nám zbývalo prozkoumat Galicii,
úplně na západě u oceánu. Má to být nejzelenější část Španělska!
Ale nejdřív jsme
to vzali přes Burgos, Valladolid a Salamancu k Béjaru, kde se prý nachází nejvíc
nej bouldrování v tomto regionu! Jménem Hoya Moros! Ještě z domu
namotivováni videi jsme vyrazili na 3 dny do kopců. Ale ke kamenům nedorazili.
Mlha, déšť, bouřky nás z hor vyhnaly po dvou hodinách šlapání do kopce.
Mlha
Jó
někdy by se ten chytrej telefon s počasím vevnitř hodil. Drama o přežití
to nebylo, ale opruz, hlavně když nám v turist íčku sdělili, že takto pršet
bude i další dny… no jo deštivá Galicie je už zřejmě na dosah :)). Nechtělo se nám čekat na hezké počasí na horách,
tak jsme v údolí vylezli na pár jiných kamenů a tuto perfektní oblast
opustili, nejspíš navždy, protože je to šíleně daleko.
Přes pár zastávek, jako třeba
ve městě s krásným názvem Ciudad Rodrigo, jsme se vydali dál na západ až do
Portugalska. Před dvěma lety o Vánocích jsme dojeli nejseverněji do Bragy nad
Portem a všechny parky a pohoří na severní hranici se Španělskem jsme si
nechali na teď. A taky nic nemá na portugalskou kávu za „malýho padíka“ a na
portugalský Vinho Verde. Počasí stále nepřálo. Podnikli jsme pár výletů do hor,
kopců a pralesů, avšak převažovala autoturistika. Příroda ale fakt krásná a
jiná než na zbytku Pyrenejského poloostrova.
V deltě Río Miňo
(portugalsky Minho) jsme objevili atrakci Molinos de Picón y de Folón. Malé
kamenné domečky s mlýnkem uvnitř, ve svahu, spojené levadou. Mlha dodávala
atmosféru.
Molinos de Picón y de Folón
Poté jsme si to
podle plánu namířili na sever. Zastávka ve Vigu, poměrně moderním městě jen s
malým historickým centrem, kde se však zrovna konal jazzový festival, což nám
přišlo vhod. Jazzové
festivaly se nám daří ve Španělsku vychytávat!
Další týden a
půl jsme popojížděli po Costa da Morte, která se táhne až na severozápadní
cípek Španělska. Úžasná krajina, majáky, útesy, koně pasoucí se nad oceánem a
všude neskutečně zeleno. Však taky nebyl den, kdy by pořádně nezapršelo.
Cabo Ortegal
Takže
kempování a spaní venku malinko náročnější než obvykle, stan mokrej, auto
zapařený, každý večer péřovka a čepice proti ledovýmu větru… né jako letos v
létě v Norsku! Neminuli jsme města jako Santiago de Compostela, přecpané
šťastnými a uťapkanými peregriny; A Coruňa, kde jsme se poprvé (a Mrnda taky
naposledy) na histeráka v pravé poledne ve 20 stupních koupali; a spousta
dalších větších menších vesniček a městeček.
A Coruňa
Doprovázely nás
všudypřítomné Horreos, domečky na skladování obilí a kukuřice, na nožičkách,
aby tam nevlezly myšky. Viděli jsme ten nejdelší Horreo i skupinu 35 kusů, což
je největší počet, co kde je na jednom místě, určitě myšleno na světě…ve
Španělsku se dá narazit na spoustu takovýchto rekordů a nej věcí, co jinde
nejsou :).
Horreos
Nejúžasnější ale
byly mysy s majáky. Ty které za to fakt stojí: Cabo Fisterra, kde končí
samotné Camino de Santiago, protože tam nějaký poutník kdysi dávno skočil z
útesů do oceánu, jakože na konci světa. Taky tam peregrinos pálí svoje boty a
možná i oblečení. My jsme tam potkali dva české důchodce, kteří po dvou a půl
měsíci šlapání na kole dojeli z Českých Budějovic až sem. Zpátky prý poletí, že
být tak dlouho pryč by jim už doma neprošlo (asi jako u manželek :)),
každopádně byli hustí!
Cabo Fisterra
Úplně kouzelný byl taky Cabo Ortegal, letos na jaře
opravený a nově otevřený. A spousta dalších… Punta Barca, Punta Vilán, Punta
Laxe… A při potloukání se po Costa da Morte jsme zkusili i tamní bouldering.
Průvodce, co jsme si koupili, vypadal více než lákavě, barevnej, fotky… A
boulderovací oblasti vypadaly opravdu stejně, fotogenická místa s majáky v
pozadí, útesy, oceán, akorát nesmí člověk na ten šutr šáhnout.
Na ostrých krystalech
z jedné ze sloučenin žuly, zůstaly vyset cáry kůže hned po prvním dotyku a
skákat do madla a pár krát neudržet…to vůbec, pěkně opatrně, taky na kolena a hodně pod svoji
úroveň…naopak atmosféra prostředí k nezaplacení, v čepici teda nebo nejlíp za
oknem auta.
Další kouzelný
místečko, co jsme objevili díky houfujícím se karavánkům byla Praia Catedrais
(povšimněte si, že praia (pláž) je portugalsky nikoliv španělsky, celkově
galicijská španělština je portugalštině hodně podobná a převzala si spoustu slov).
Kamenné oblouky, mosty, stěny nad vodou a všechno složené z kamenných destiček.
Pevnost žádná, o to líp se daly destičky nasbírat a nanosit do auta a doma vyrobit
stolečky pod květináče :).
Praia Catedrais
Poté jsme to ze
severního pobřeží vzali na jih do vnitrozemí. Města Lugo (tady člověk při
procházce po zdi kolem centra pozná už to pravější Španělsko, než jen bohatý
sever; skvoty, malý plesnivý byty, který jsou tady standard a umírající pes,
doslova vsakující se do země, bez jediného zájmu o něj… Mrnda říkal, ať se
nevzrušuju, až pojedem někdy na jih, bude to tam přesně takový). Zato León byl
krásný! A ještě lepší, když jsme v knihkupectví pro viajeros koupili lezeckýho
průvodu Cordillera Cantábrica, který vyšel během posledních 14 dní, protože
když jsme doma koukali na net, ještě nebyl. Okamžitá změna plánu a jeli jsme
lézt kus severně do předhůří Picos de Europa. Pár dní jsme pobyli v oblastech
Hoces Free a Cerulleda. Konečně pravé španělské lezení, třiceti metrové cesty,
odjištěné, kolmé, dobré chyty a hlavně ORANŽOVÁ SKÁLA! (to je vždy záruka
kvality)! A na resťáky zpátky do Leónu, do oblíbené hospůdky s tapas; ta je
již řádně zakreslená v mapě pro příště.
Picos de Europa
Poté opět přesun
kus na sever, výlet v horách, kde jsme se malinko ztratili a sešli do jiného
údolí, ale stop nás naštěstí zachránil. Pokračovali jsme v lezení u Cangas de
Onís. Nedaleká atrakce Covadonga poskytla krásná parkoviště na stanování a
atraktivní klášter v horách a horská Lagos de Covadonga nabídla výlet kolem
jezer s krávama …taková klasická španělská pohoda, všechno na jednom fleku i s
koupáním a nic není zakázaný!
Lagos de Covadonga
Dál bylo v plánu
lezení v Desfiladeru de la Hermida, přejeli jsme tam po pobřeží a po cestě nakoukli
do Ovieda. V Desfiladeru de la Hermida by se daly strávit lezením aspoň dva měsíce.
V Picos bylo zataženo, tady dole příjemně, sektory v soutěsce na všechny
strany, všechny obtížnosti, krásný horský městečka na kafe, zastrčený placy na
spaní a moře 30 kilometrů daleko.
Picos de Europa
Picos nás letos
mile překvapily (museli jsme ale ujet 10 tisíc kilometrů, abychom to
našli) a teď se tam musíme co nejdřív vrátit… a pak už
jen 3 dny cesty domů…
