Korsika 2021

Loni to kvůli Covidu nevyšlo, letos se zadařilo. Byť jsme se rozhodli asi 2 týdny předem, pravidla byla stále nejasná (zákaz nočního vycházení po 23. hodině... týká se nás, když budeme spát v autě?) a do poslední chvíle nebylo jisté, jestli se na Korsiku vůbec dostaneme. Ale ten stresík okolo stál za to. Na ostrově bylo pusto a prázdno, skoro žádní turisté a bez problémů se dalo spát venku.

nejvíce kontroverzní spací místo s Bonifaciem v pozadí

Za tři týdny se nám docela podařilo projet celý ostrov od severu na jih a zase zpět (i když by se tam samozřejmě dalo strávit několik měsíců). Nejvíc času jsme se ale motali na severu a ve středu ostrova v horách. Dva týdny jsme byli s Leošákama a dva týdny s Komišama, prostřední týden jsme tedy byli všichni společně, a to v horách okolo Bavelly. 

 

První týden bylo v horách totiž docela škaredé počasí, jen jeden den jsme byli lézt v oblasti Francardu kousek od Corte, spíš jsme ale projížděli sever ostrova. Kluci tam lezli kousek od přehrady Lac de Codole (v oblasti Curriali). Byli jsme se podívat v L´Ille Rousse na krásných tafonových skalách s majákem (zde je pouze pár lehkých cest do obtížnosti 6a) a ve vesničce Sain´t Antonino, která patří mezi nej na Korsice.

 

 Tafony u L´Ille Rousse

Když se konečně trošku oteplilo, jeli jsme se koupat do Saint-Florent, přímořského městečka na severu, s vyhlášenou písečnou pláží pro děti, kde bylo parádně prázdno. 

pláž v Saint-Florent

Další destinací bylo krásné horské místo Pígnu se stejnojmenou lezeckou oblastí. Pígnu je dole na korsickém prstu nad silnicí spojující Bastii a Saint-Florent. Luxusní místo na spaní a lezení kousek od auta. A my jsme si s Evčou a děckama střihly pěknou, téměř tři kilometrovou, horskou túru po malé pěšince po hřebínku s výhledy, kde ani to šnečí tempo vlastně nevadilo. Oba to moc pěkně uťapali, hlavně díky všude přítomným hovniválům alias "ohniválům".

Pígnu

 

Dalších 5 dní jsme pak byli v horách, na Bavelle a okolí. Bylo krásné počasí a jen sem tam bouřka. 

Střídavě se lezlo (oblasti 3G a něco vedle sektoru Vacca, co kluci bohužel nenašli) a výletovalo. Na výletě ke Cascades de Purcaraccia nás chytla pěkná bouřka. Naštěstí v blízkosti velkého převisu.

 

ke kaskádám Purcaraccia

Ruisseau de Polischellu je proslulé kaňoningen. Stojí ale za to si projít údolíčko i pěšky po úboční pěšince, kde je i pár lan k přichycení a za odměnu se pak vyloupne krásné koupání v průzračných tůňkách. 

 

tůňky v Ruisseau de Polischellu

 

A pak je tam spousta možností k větším a menším výletům přímo ze sedla Bavella. 

 

Pokračovali jsme se zastávkou na koupání v moři ve městečku Fautea dál na jih k řece Le Cavo, kde je lezecká oblast A Tyroliana, kterou si kluci moc pochvalovali. My jsme se zatím s holčičkami koupaly v krásně teplé řece Le Cavo. 

Další zastávkou bylo Bonifacio a kýčovité bílé útesy na pobřeží. Večer jsme si zašli na mega romantické místo u moře s výhledem na město a západ slunce. Přespali jsme na útesech a ráno se jeli podívat do městečka.

Bonifacio a okolí

Pak jsme se dva dny koupali u moře na jižním pobřeží a u Propriana. 

Postupně přes pár zastávek jsme se posouvali vnitrozemím směrem na sever. Nedaleko Bocognana u malé vesničky Busso si kluci zalezli v oblasti A Richjusa a my si tam zatím pochodily okolí řeky a starého mlýna. 

 u řeky La Gravona

Ze sedla Col de Vizzavona jsme se podívali na Anglické kaskády na řece L´Agnone, kde je spousta krásných tůněk na koupání, ale voda je tedy velmi studená. 

 Anglické kaskády

A pak už míříme do Corte a do přilehlé Restoniky. Do krásného údolí s řekou v horách. Kluci dobře zalezli v sektoru Candide et Martin. 

Pak ještě nějaké koupání a trajektem zase zpátky domů.

Fotky ZDE.

K.

Západočeský roadtrip

Další z výletů ve znamení co a kam doba covidová dovolí. Aneb průzkum lezeckých možností v Západních Čechách. 

První zastávka byla hned kousek za populárním Českým krasem, kousek za Berounem - Red Rock u Zbirohu. Mírně převislá stěnka vypadala opravdu hezky a cesty atletického stylu po lištách byly docela dobře odjištěny. Okolo krásný les. Nedaleko je ještě Dehetnická skála, která také stojí za návštěvu a je tam navíc pěkné okolí pro děti.

    

  

Red Rock

Další den jsme popojeli přes výhledově bohatou krajinu CHKO Křivoklátska na Kozelku nedaleko Manětína. Čekaly nás panoramatické černé skály okolo stolové hory. Dojít ke skalám a projít se po vrchu stolové hory, to byl opravdu pěkný výlet.

                                                                       Na vršku stolové hory Kozelka

 

Krasojízda pokračovala do nedalekého lomu Polínko v blízkosti vesnice Krsy. Prostředí pod skálou super ideální pro děti, stejně jako na Kobyle u Tetína (srovnávám, protože tam byl snad už každý). Také se jedná o lom a lezení je poněkud specifické a hůře odjištěné než na Kobyle, ale na jeden den to stojí za to.

Polínko

 

Poslední den hezkého počasí jsme se rozhodli nelézt, ale výletovat. Přes Bečov nad Teplou, který nás trošku zklamal, protože tam bylo úplně mrtvo, jsme se přesunuli do Slavkovského lesa, kde je fakt krásná příroda. Ráno jsme vyběhli na starou německou rozhlednu Krásenský vrch a pokračovali k rybníku Kladská. Je to sice rybník, ale vypadá to tam jako jezero na Šumavě. Celé jde oběhnout po dřevěných lávkách doplněných naučnou stezkou, k tomu navíc žáby, plavající užovka, pro děti prostě ráj. V pozdním horkém odpoledni jsme stihli ještě Loket, malebné městečko s dominantním hradem.

Rozhledna Krásenský vrch

 

Kladská 

 

                                                                                       Loket

Nedaleko Krásna jsme objevili super lom Pískoviště s čistou vodou, kde jsme se koupali a i spali. Středa a čtvrtek prakticky non-stop pršelo, takže jsme šli do hradu Loket, navštívili Jáchymov, Klášterec nad Ohří a Kadaň. Takové ocmrndávání. V pátek bylo pro změnu všude mokro. Ale udělali jsme super výlet na stolovou horu Úhošť u Kadaně s industriálním výhledem na uhelné elektrárny. Všechno kvetlo, hlavně nekonečné lány petrklíčů. 

 Úhošť

 

Výhled z Úhoště na Doupovské vrchy

 

Ještě jsme koukli na skály Perštejn u Klášterce nad Ohří. Vypadaly hodně dobře, ale byly úplně mokré. Tak příště. Stejně jsme vynechali i Svatošské skály. 

Skály Perštejn u rozvodněné Ohře

 

A v sobotu a v neděli jsme lezli na Přílepské skále u Rakovníka. Je to také lom a prostředí teda super parádní, několik ohnišť, loučky, zákoutí, v pohodě spaní, prostě takové trempské místečko a lezení prý taky dobrý. 

 

 

 Přílepská skála a lom

Zkrátka, máme toho u nás hodně krásného a stále je co objevovat...a to je dobře.

Foto ZDE  (fotky spíše dokumentační kvality)

 

 

K.

Chorvatský roadtrip od severu na jih

 ...aneb roadtrip, kdy v autě chceš být co nejmíň, jelikož posádka obsahuje člena, který neposedí...

 

(Biokovo)

Intenzivní pocit, že už potřebujeme někam vypadnout. Ale kam? Organizačně nejjednodušší v této době vypadalo Chorvatsko a počasí se tam taky vylepšilo. Parťáci na lezení odpadli, tak jsme vyrazili sami na nelezecký výlet bez větších očekávání a představ, co můžeme od této země čekat...hlavně vypadnout, spát venku a cítit volnost. 

 

(sedlo Dabarska kosa)

A Chorvatsko příjemně předčilo naše očekávání. Krásná místa ve vnitrozemí, málo lidí na turisticky profláklých atrakcích, prázdné silnice, takže se dobře jezdilo i mimo dálnice, prázdné pobřeží, tudíž bezproblémové spaní nadivoko, nebyl problém nabrat vodu, příjemní Chorvati, otevřené kavárny (v kavárně jsem byla naposledy před Vánocemi 😊asi jako všichni )... Když byly nějaké národní nebo přírodní parky zpoplatněny, většinou byla cena třetinová oproti létu. Cítili jsme pohodičku téměř srovnatelnou se Španělskem, které je pro nás na cestování zemí zaslíbenou. 

 

(spaní nad Karlobagem)

Místo po dvou týdnech jsme se vrátili po 11 dnech, jelikož Chorvatsko zasypal sníh (bohužel zrovna v den, kdy jsme se narychlo rozhodli z Chorvatska odjet, jelikož jsme se podívali na předpověď a vyděsili se nočních teplot hluboce pod nulou - to s Emilkou v autě nedáme). Dálnice byla od Paklenice kvůli sněhu zavřená. Jeli jsme tedy po pobřeží úplně u moře, kde taky napadlo 10 čísel sněhu a brutálně foukalo a my to hrnuli s letními pneumatikami (k moři se přeci jezdí na letních) a pak museli překonat sedlo 700 m.n.m., abychom se dostali zase do vnitrozemí. Při představě, že tam zapadneme, jak kamiony u nás, když trošku nasněží, mě přešel smích. Nakonec i s uklouznutím v poslední serpentině jsme to vyjeli a po 13 hodinách cesty to dohrnuli domů. Prostě vzrušení na závěr 😁

Dál sepíšu místa, která jsme navštívili, kdyby někdo rád inspiraci (nám taky jeden takový blog rodinky, co se dvěma dětmi jezdila měsíc po Chorvatsku a spali v autě, docela pomohl, vyráželi jsme totiž naprosto naslepo).

Tedy:

- za necelých 6 hodin jsme z Brna dojeli k hradu Trakošćan (po dálnici jen v Rakousku, přes Slovinsko je to kousek a není třeba dálniční známku). Kolem hradu je spousta parkovišť a jde v pohodě přespat. Pěkná procházka okolo jezera pod hradem, pěšinka, mostečky...

- vodopády v Rastoke (u města Slunj)...

- Plitvická jezera - byli jsme tam dva dny. Moc pěkné je sejít k jeskyni Pećina Golubnjača, značená cesta to není, ale dřív se tam chodilo a jeskyně stojí za to. Pak jsme pokračovali proti proudu řeky po levém břehu, dvakrát brodili, vyšlapali staré rozpadené točité schody a ve skalní stěně objevili kamenné schodiště jako z Pána prstenů... ale nechci navádět k nekalostem 😉 ale byl to nejlepší a nejvíc dobrodružný počin výletu... Spát jsme jeli raději mimo park, i když velká členitá parkoviště v parku k tomu sváděla. 

- sedlo Baške Oštarije ve Velebitu. velký potenciál výletů a túr, který jsme úplně nedokázali využít. Sedlo Dabarska kosa a krásné spaní v ďolíku pod Kuk Vraniković (lezení tam vypadalo moc dobře). 

- Karlobag - koupání 2 dny

- Kudin most na řece Krupě - suprové místo, možnost koupání a výletů okolo azurově modré řeky. Pěkná musí být zajištěná trasa od mostu k Monasteriu proti proudu řeky, v naší sestavě jsme bohužel nešli.... spousta možností spaní v okolí, je to totiž docela pustá krajina. 

 

- město Knin - hrad, pěkné živé městečko (trhy, kavárny).

- vodopády řeky Krky - byli jsme jen v severní části - vodopády Manojlovac, římský amfiteátr Burnum, Manastir Krka. 

- v deštivé sobotě jsme šli do Šibeníku a Trogiru

 

-  spali jsme na ostrově Čiovo na parkovišti u kláštýrku Gospe od Prizidnice (romantické výhledy na moře z postele).

- z Omiše autem vnitrozemím podél řeky Cetiny - výhledy a potenciál pro všelijaké vodní aktivity. 

- přírodní park Biokovo nad Makarskou - platí se vstupné u začátku horské silničky, vyjede se až na hřeben do tisíce metrů a silnička vede až na druhý nejvyšší vrchol Chorvatska (Sveti Jure 1762 m.n.m.). Krásné výhledy, atrakce a spousta možností pro výlety. Určitě se vyplatí jet na celý den. Byl to fakt skvělý den!

A to je vše, dál na jih jsme už nejeli...

Foto ZDE

Kolouch

 

 

 

První pořádný sníh

Silvestr 2020 na Šumavě

 

 Více fotek ZDE

 K.

 

Podzimní Pečínka