Petrohrad a okolí

 

Na konci září dost pršelo, ale ne v západních Čechách. Tak jsme pokračovali v objevovací krasojízdě. 

Základním bodem byly petrohradské bouldry. Jelikož si tam ale člověk roztrhá prsty za 3 hodiny lezení, zbylo spousta prostoru pro výlety do okolí.

Hned první den hodil laťku hodně vysoko, a to návštěvou skrytého a tajemného městečka Rabštejn nad Střelou. V létě je tam asi dost turistů, ale takle v pošmourném podzimu působilo toto místo opravdu tajuplně. Staré chaloupky, zřícenina hradu, zámek a stezička nad řekou Střelou, to vše uprostřed podzimně barvícího se lesa, prostě pohádka. 

Ubytování přes airbnb v Žihli, v krásné staré vilce s obrovskou zahradou u bezvadných lidí, kteří dělají pěstouny, tomu dodalo opravdu důstojnou korunu 😊

U Petrohradu je také zřícenina hradu. Pro nelezce procházky mezi kameny a hledání Kolumbova vejce.

Krtské skály - jsem ráda, že na mě toto místo baflo z mapy. Malá přírodní památka se zatopeným lomem a Božím kamenem uprostřed pohádkového lesa. 

A nakonec Žihelské Viklany, kámen Hřib, Bába a Dědek. Jako tak hezkej les jako tady ten za Žihlí jsem snad nikdy neviděla, koberce křiklavě zelenýho nacucanýho mechu... uáááá se tady nějak moc rozplývám.

No musíte vidět na vlastní oči.

A dvakrát jsem použila slovo pohádka nebo pohádkový, ale já prostě nevím, čím je nahradit 😊

Foto ZDE.

K.

Panský les a okolí Lipnice

 

V září jsme po pár letech zase zavítali do boulderové oblasti Panský les u Humpolce. Bouldry super, plácek super, sluníčko super a výhled do kraje taky super!

Co mě ale nadchlo mnohem víc, je okolí Lipnice nad Sázavou. Jasně kde kdo to tam zná. Každý to ale nezná všude, takže já jsem pokaždé úplně nadšená, když objevíme pro mě nový a krásný kout naší země.

Výlet okolo starých lomů s vodou (ani jsem si nepředstavovala, jaké tam musí být v létě fantastické koupání). Do skály vytesané Bretschneiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlaté oči jsou dobré cíle při toulání se krajinou. Hlavu XXII jsme nestihli, příště :) 

Samotná Lipnice je moc sympatické městečko s hradem. Je tam památník Švejka (domek s výstavou), to jsme také vynechali, ale nevadí, v létě se tam určitě vrátíme na koupání!

Více foto ZDE

K. 

Objevování dalších skal na Slovensku

 

Slovensko se zdá býti, co se skal týče, naprosto nevyčerpatelnou zemí. Byli jsme tam už tolikát, někdy jsem si říkala, že už snad skoro všude a přitom je tam toho ještě tolik!!! Letos jsme se podívali na dvě nová místa.

Prvně bych ráda zmínila oblast Sekaniny (nebo také Salamandra - jeden z podsektorů nebo samostatná oblástka hned vedle? To mi není úplně jasné, jak se to aktuálně dělí). Dá se ale asi říci, že je to prostě oblast Sekaniny se třemi podsektory Salamandra, Centrálné skály a skaly Nad Bunkrom nedaleko vesnice Lehota pod Vtáčníkom (nedaleko měst Nováky nebo Prievidza). Materiál andezit dělá takové to poličkové a lištové lezení. Cesty jsou krásně odjištěné a moc hezké a dlouhé. Jediná vada na kráse je, že jsou často hnané zbytečně nahoru do rozbitých vršků, a ten strach z lega poněkud kazí dojem z přelezu.

Na konci srpna jsme se vydali ale ještě dál na východ, jeli jsme tedy projistotu na celý týden. Jedna z oblastí byla Dreveník nedaleko Spišské Nové Vsi, coby kamenem od Spišského hradu, který vypadá opravdu krásně. Hlavní sektory jsou Peklo a Ráj. Ráj jsou takové roztomilé vežičky na slunné straně kopce, převážně s lehčími cestami, loučkami pod skalou, prostě pohodička. Naopak Peklo je soutězka s kamením a balvany dole. Často zima a vlhko a hlavně těžší cesty. Stojí si tam ale zajít i pro dvě luxusní dlouhé šestky. Další sektor jsou Červené previsy - na jeden den určitě také stojí za to. 

Skály jsou na nebo v (těžké jak to říct) krásném kopci, téměř stolové hoře s pěknými loukami a rovinou nahoře. Jakože moc pěkné i jen tak na výlet...

A všude okolo je docela divočina, rozuměj i na volné spaní prostě někde... 

Pak jsme jeli ještě kus dál směr Košice do osady Kojšov a do skalní oblasti Turniská. Z parkoviště v údolí s říčkou (kde je i v létě v noci pěkná kosa od vody) se jde dost do kopce ke třem velkým vápencovým věžím. Cest je tam mraka, všech obtížností a je to takové pěkné lezení prostě na vápně. Ve velké hlavní jeskyni by se dalo i spát a dá se tam udělat oheň. Největší kýčovka je dvojdélka Evergreen za šest, která vede až na vrcholek nejvyšší věže a člověk naráz vykoukne z hlubokých listnatých lesů a rozhlédne se po okolí...

Jinak se normálně spí dole u potoka, kde se parkuje, nebo kus dál za závorou po silnici, po levé straně přes mostek je tábořiště na louce i pro stany, chodí se okolo do skal. A pod skalama je pramen.

Je to daleko, ale je to tam pěkný a divoký 😊

Fotky ZDE.

K.

Lezení v Ludvíkově

Teď v říjnu to asi není aktuální, ale příští léto, až budou třicítky, tak zase bude!

Bouldry a skály v Ludvíkově jsou na léto úplně boží! Z placky okolo Olomouce začnete stoupat do kopců, konečně začne teplota klesat pod třicet a v Ludvíkově ve skalách si dáte mikinu :)

A až pojedete zpátky a zase zabřednete do pařáku, nenechte se zlákat koupáním v přírodním koupališti Poděbrady u Olomouce - totálně přeplněné!

Bouldry a skály se sportovními, poměrně dobře odjištěnými cestami, stojí opravdu alespoň za jednu návštěvu v životě.

Cesty jsou dost do kopce a ač se to nezdá, tak po šesti metrech lezení máte naráz dost natečeno :) je to taková tělocvična převážně po lištách.

Nějaké ilustrační fotky ZDE! 

K.

Konečně poprvé do Jury

Letošní zmatená situace nám do cesty místo plánované Korsiky přihrála německou Franken Juru. A nebylo to vůbec špatné. V druhém týdnu výletu se vytvořila solidní lezecká partička a taky jsme se potkali s našimi německými kamarády, které známe z loňského Albarracínu a mají stejně starou holčičku jako my...
Jeden týden jsme s Komišama spali na divoko a druhý týden, když nás bylo sedm aut, tak v kempu Jurahöhe.
A první dojem z Jury teda super. Měli jsme vyrazené sektory, takže jsme až tak nebloudili a snad  jen jednou nebo dvakrát jsme byli někde, kde se nám až tak nelíbilo, nic ale nebylo vyloženě propadák.

Za mě byl nejlepší Kalte Wand a Heldwand.

Celkově ne že by mi lezení po dírkách extra sedělo, v jen mírně převislé stěně jsem se v dírkách moc nehýbala, ale dalo se vybrat...

Teploty na léto příjemné, sektory v lese ve stínu, daly se najít místa s pláckem pro děti. Nejvíc super ale bylo to pohodové spaní na divoko, místňáci žádný stres, že se tam spí v autech. Spousta řek na koupání, radlery, krásná místa na resťákové výlety...

A zbává tam toho ještě tolik!!!

Asi Juru zařadíme do "našich" destinací :)

Foto ZDE

K.

Jaro v Českém krasu

Asi by se to dalo svést na koronavirus, ale tím že se nedalo jet ani do Rakouska nebo na Slovensko, pátrali jsme po něčem novém a nakonec vyzkoušeli i Tetín a další oblasti okolo. A za nás naprostá pecka!
Když někomu z Prahy řeknu, že jedem na víkend nebo spíš i na 3 dny na Tetín nebo dokonce na Kobylu, tak si klepe na čelo. Nám se tam ale tak líbilo, že jsme tam byli nakonec pětkrát :)

Super spaní, super pro děti, super odjištěné cesty, 2,5h cesty z Brna se taky dá... samá pozitiva a na to, že jsou to staré lomy, cesty jsou i lezecky krásné. Klasa je tedy poněkud měkčí a s naším krasem se to vůbec nedá srovnávat.
Kromě Tetína, Lomu Kobyla, Alcazáru v Srbsku jsme byli ještě na Kornu a v Kavčím lomu. Korno vyrazí dech svoji délkou. 35 m dlouhé cesty na vápně v docela impozantní, i když dole trošku položené stěně, nemají u nás obdobu.
A zdá se, že stále bude co prozkoumávat, dostali jsme od místních doporučení na další oblasti...
Akorát jediné Korno a Kavčí lom jsou v létě ve stínu, všude jinde to docela peče, což letos na jaře zas tak moc  nevadilo...
Jo a na Kobyle se dají opíkat špekáčky :)

Fotky ZDE

K.

Vánoční Španělsko

Někdo má pocit, že mu s narozenim dítěte skončil život...já mám pocit, že my jsme do toho teprv začali pořádně šlapat :)

Tak jsme vzali Emilku do Španělska ještě i na Vánoce.
Přibalili jsme sebou i babičku s dědou, protože by jim tak dlouho bylo bez nás smutno a taky protože to jsou parádní hlídači a lezení na sluníčku se jim bude určitě líbit.
Po pečlivém prozkoumání klimatických podmínek v jižní Evropě, vyšla Costa Blanca jako oblast s nejvyšší průměrnou teplotou a s nejmenším počtem deštivých dnů v tomto období.
Letěli jsme do Valencie a prozkoumali lezecké oblasti v okolí tří míst, kde jsme bydleli.
Prvně jsme navštívili Gandiu, Bellús, Salem, Aventador a Montesu. Gandia, Aventador a Bellús stojí určitě za doporučení. Montesa je krásné místo, cesty trošku kratší.
Poté jsme se přesunuli víc na jih a lezli v oblastech Sella, Mas de la Peňa (tyhle dvě jsou špičkový), Agujas Rojas, Reconco a Balconet (sem určitě nechodit!). Reconco je krásné místo na kopci s výhledem a jednou starou olivou :) Agujas Rojas takové pěkné věžičky.
Na posledních pár dní jsme se přesunuli do Alcalalí, kde jsme lezli ve stejnojmenné oblasti na dohled z domečku. Nakoukli jsme ještě do nedaleké oblástky Pego, ale ani jsme se křovím neprodrali pod skálu.
Počasí nezklamalo, nepršelo ani jeden den, občas foukalo a asi 3 dny bylo zataženo.
Ve městečku Torremanzanas, kde jsme bydleli 10 nocí nás zastihla i místní vánoční kultura - štědrodenní kapela, půlnoční mše, na kterou svolávali půl hodinovým zvoněním v kostele, od kterého jsme bydleli asi 20 metrů :) a průvod Los Reyes Magos.
O resťácích jsme prošustrovali pořádně okolí (Xátiva s dvojhradem, Bocairent s obydlíma ve skále, El Castell de Guadalest s hradem, Xixóna se starým městem a Alcoy s pěkným náměstím).
Na Silvestra nás poctili návštěvou Leošáci.
A u moře jsme vůbec nebyli, Mrnda nás tam zase nevzal! :)

FOTKY ZDE.

Kolouch