Už delší dobu jsem si moc přála podívat se do jihovýchodní
Asie. A teď o Vánocích se mi to splnilo a letěli jsme s Mrndou na 3 týdny
na Filipíny. Filipíny byla skvělá volba! Krásná země plná kontrastů, úžasní
lidé, spousta pozitivních i dobrodružnějších zážitků.
Díky poměrně dlouhému přestupu v Pekingu po cestě tam i
zpět se nám podařilo ochutnat i něco z Číny, nestihli jsme toho moc, ale
taky to stálo za to!
Po cestě tam jsme ve frontě na víza potkali 3 český kluky,
kteří měli domluvený výlet na Velkou čínskou zeď. Začmuchala jsem po
příležitosti a tak jsme se přidali k nim. Ráno, když jsme vystoupili v Pekingu
na studené nevlídné letiště, vůbec by mě nenapadlo, že se za 3 hodiny budeme
procházet po liduprázdné zdi. Jeli jsme totiž do vzdálenější části, která není
turisty tak navštěvovaná. A byl to super zážitek a stavba je to opravdu monumentální,
dech vyrážející!
A pak jsme si to už konečně namířili na jih do teplíčka a
Air China nás vyplivla v Manile. Jeden den na návštěvu tohoto rušného a
špinavého města byl až až…plíce nám musely okamžité zčernat, stejně jako
sandále a nohy poté, co jsme se brodili kalužemi a splašky v přelidněné čtvrti
China Town.
Uf, večer se zpožděným Air Pacific míříme na menší ostrov
dál na jih. Cebu City na ostrově Cebu bylo také přelidněné a vzduch
nedýchatelný. Po propocené noci v hostelu jsme našli autobus a vydali se
dál pryč z civilizace. Třičtvrtě dne jsme se kodrcali v zácpě na 100
km dlouhé trase na sever ostrova a pak konečně přejeli lodičkou na malinký
ostrůvek Malapascua. A tak nějak nám došlo, že cestování a přejíždění po
ostrovech nebude tak snadné, jako je si po nich jezdit prstem na mapě. Asi budeme
muset ubrat z našich plánů…
Malapascua byl roztomilý. Ubytovali jsme se na zahrádce jednoho
místního introverta, pili kokosy a seznamovali se s Filipínami a místním
obyvatelstvem.
Jelikož to byl ale ostrůvek malinkej, čekal nás zase přesun
pryč. Návrat do Cebu City a pak trajektem do Tagbilaranu na ostrově Bohol. Příjemný
hostel v centru Tagbilaranu se stal naším zázemím pro tří denní pobyt na
ostrově. Taky jsme se zúčastnili hostelové Christmas Párty a to byla teprve pecka!
Zapojili jsme se do her a soutěží a zase se nám odkryl kousek z filipínské
nátury!
Na dva dny jsme si půjčili skůtříka a brázdili vnitrozemí ostrova.
Je tam spousta krásných věcí k vidění. Známé Chocolate Hills, nártouni (nejmenší
savci na světě), pralesy, parky, motýlí rezervace s botanickou zahradou,
vodopády, lanový most, moře, pláže, koupání…a rýžová políčka, kam se člověk podívá :) Ale hlavně je to o tom nasávání atmosféry...
Na jeden den jsme si také zaplatili výlet lodí na ostrůvky
Balicasag a Virgin Island. Balicasag byl rájem pro potápění a šnorchlování. A
bylo to poprvé, co jsem se potápěla na korálovém útesu. Vyrazilo mi to dech! Krásně
barevné korály všech tvarů a barev, spousta rybiček a pak naráz nic. Konec
útesu a díra do temně modré hlubiny. Bylo to skoro až děsivé. A pak z té modré
hloubky začaly vyplouvat želvy. A my jsme se nad nimi jen vznášeli a pozorovali
je… Virgin Island byl naopak zase jen pruh pláže pohozený uprostřed moře, kde
rostlo pár mangrovů.
Následoval přesun na tajemný a mystický ostrůvek Siquijor.
Na ostrově je bílá i černá magie a i Filipínci se tam kvůli těmto silám bojí
jezdit.
My jsme se nebáli a nakonec to bylo nejskvělejší místo
našeho pobytu. Tentokrát jsme si půjčili skútry dva na celých šest dní. S batohy
na zádech jsme projezdili ostrov křížem krážem. Celou dobu jsme spali ve stanu,
někdy úplně na divoko a někdy po domluvě s někým. Na spoustě pláží se dalo
šnorchlovat, protože korály začínaly pár metrů od břehu a pokaždé to bylo trošku jiné,
jiné korály a jiné rybičky…
Spali jsme přímo ve středu ostrova na nejvyšší hoře
a v horské vesnici jsme našli jednu šamanku. Chtěla jsem si vyzkoušet její
léčení, tak jsem jí ukázala svůj „batůžek na zádech“ (někteří ví). A byla to skvělá
zkušenost. Milá paní, dlouho si s námi povídala, dozvěděli jsme se spoustu
zajímavostí ze života na Filipínách, o životním stylu a tom jak se žije v horách a ve městech. Dovezla jsem si domů čaje a bylinky,
které chodí sbírat do hor. Celkově to byla hooodně inspirativní a příjemná
návštěva…:)
Opláchnout se od slané vody jsme jezdili ke vnitrozemským
vodopádům s houpačkou a skokama do vody. V lokální mlékárně jsme zkusili
místní jogurt, což byl spíše sýr a byl moc dobrý. Pod 300 let starým stromem
jsme si nechali okusovat nohy od rybiček a užívali jsme si jednoduché, ale
výborné filipínské jídlo (tzv. "Hrncárny", člověk prostě koukne pod pokličky hrnců vystavených na ulici a vybere si :)), mango šejky, tuny ovoce a příjemnou filipínskou
atmosféru.
Štědrý den jsme strávili na nejoblíbenější pláži, kde
všichni oslavovali a zpívali karaoke. Karaoke Filipínci vlastně zpívají pořád a
všude a berou to straně vážně. A zpívají opravdu hezky.
25.12. jsme se ve stanu u vody probudili v 5 ráno do
krásného východu slunce, odrážející ho se do nekonečné dálky. A vyrazili jsme hledat
něco k jídlu, jelikož 24. nic nefungovalo, nikde se nevařilo a s tím jsme
jaksi nepočítali a druhý den už nechceme být o hladu:)
Po pár dnech se Mrnda stal profíkem v otvírání kokosů
všech vývojových stádií. Takže jsme popíjeli kokosovou vodu, jedli zralý kokos
anebo se natírali kokosovým olejem, který se začne tvořit ve chvíli, kdy už z kokosu
začne rašit zelený výhonek.
A bylo načase se přesunout dál. Pro přeplavbu na ostrov
Negros do města Dumaguete jsme si vybrali den, kdy jsme se dozvěděli, že na
Filipíny udeřil ničivý tajfun (naštěstí pro nás, na severní ostrovy), takže při
plavbě lodí jsem nebyla úplně klidná. Z Dumaguete jsme skoro okamžitě
vyrazili do hor do parku Twin Lakes, však později zjistíme, jak to s tajfunem
vypadá. Ale žádné později už nebylo. Když nás dva kluci vyhodili z motorek
u vstupu do parku po 15 kilometrové krkolomné cestě do hor, signál tam už
nebyl. Dál jsme pokračovali pěšky. Se spaním to tam bylo trošku komplikované,
tak jsme se co nejdříve ztratili na malou zarostlou cestičku okolo jezer.
Turisti jezdili po jezeře na lodích. Po malých pešinkách v dešti a bahnem jsme se
prodírali okolo jezer a přemýšleli, kde přespíme. Nakonec jsme zůstali v malé
bambusové rozhledničce mezi jezery uprostřed řvoucího pralesa. A já jsem se
každou hodinu v noci budila a poslouchala, jestli nezesiluje vítr a
nepřichází tajfun, abychom se jako stihli někam schovat… :) Další den jsme se z hor
vraceli pěšky až dolů k moři.
Příjemný hostel v Dumaguete se stal naší základnou pro
další 4 dny na ostrově. Navštívili jsme proslulý trh v nedalekém Malatapay,
vodopád v soutěsce, pláž s černým pískem a plno věcí okolo. A na
jeden den jsme pluli na Apo Island, který je proslulý snad nejlepším potápěním na
Filipínách. Lodí jsme zastavili ve 3 lokalitách, Mrnda se potápěl s výstrojí
a já jsem si šnorchlovala. Bylo to fantastický, zase spousta želv a korálů :).
Po třech dnech napětí taky získal Mrnda zpátky svůj telefon,
který nechal v nabíječce u vstupu do Twin Lakes parku.
No a Apo Island byl posledním filipínským výletem a už nás
čekalo pouze se dvěma lety dostat zpět do Manily a pokračovat do Pekingu.
Měli jsme zase celodenní přestup v Pekingu, tak jsme se
rozhodli zkusit zajet metrem do centra do Zakázaného města. Jako bylo to pěkné,
zajímavé, ale Čína je asi prostě Čína (i když je mi jasné, že jsme z ní skoro
nic neviděli). Necítili jsme se tam dobře. Absurdní kontroly na letišti,
militarismus a to i ve městě. Všude vojáci a zbraně. Do Číny se na dovolenou
asi jen tak nepoženeme.
Ale na Filipíny klidně znova a na dýl!! :)
Chlebovník (Artocarpus altilis)
