Lezení v Ludvíkově

Teď v říjnu to asi není aktuální, ale příští léto, až budou třicítky, tak zase bude!

Bouldry a skály v Ludvíkově jsou na léto úplně boží! Z placky okolo Olomouce začnete stoupat do kopců, konečně začne teplota klesat pod třicet a v Ludvíkově ve skalách si dáte mikinu :)

A až pojedete zpátky a zase zabřednete do pařáku, nenechte se zlákat koupáním v přírodním koupališti Poděbrady u Olomouce - totálně přeplněné!

Bouldry a skály se sportovními, poměrně dobře odjištěnými cestami, stojí opravdu alespoň za jednu návštěvu v životě.

Cesty jsou dost do kopce a ač se to nezdá, tak po šesti metrech lezení máte naráz dost natečeno :) je to taková tělocvična převážně po lištách.

Nějaké ilustrační fotky ZDE! 

K.

Konečně poprvé do Jury

Letošní zmatená situace nám do cesty místo plánované Korsiky přihrála německou Franken Juru. A nebylo to vůbec špatné. V druhém týdnu výletu se vytvořila solidní lezecká partička a taky jsme se potkali s našimi německými kamarády, které známe z loňského Albarracínu a mají stejně starou holčičku jako my...
Jeden týden jsme s Komišama spali na divoko a druhý týden, když nás bylo sedm aut, tak v kempu Jurahöhe.
A první dojem z Jury teda super. Měli jsme vyrazené sektory, takže jsme až tak nebloudili a snad  jen jednou nebo dvakrát jsme byli někde, kde se nám až tak nelíbilo, nic ale nebylo vyloženě propadák.

Za mě byl nejlepší Kalte Wand a Heldwand.

Celkově ne že by mi lezení po dírkách extra sedělo, v jen mírně převislé stěně jsem se v dírkách moc nehýbala, ale dalo se vybrat...

Teploty na léto příjemné, sektory v lese ve stínu, daly se najít místa s pláckem pro děti. Nejvíc super ale bylo to pohodové spaní na divoko, místňáci žádný stres, že se tam spí v autech. Spousta řek na koupání, radlery, krásná místa na resťákové výlety...

A zbává tam toho ještě tolik!!!

Asi Juru zařadíme do "našich" destinací :)

Foto ZDE

K.

Jaro v Českém krasu

Asi by se to dalo svést na koronavirus, ale tím že se nedalo jet ani do Rakouska nebo na Slovensko, pátrali jsme po něčem novém a nakonec vyzkoušeli i Tetín a další oblasti okolo. A za nás naprostá pecka!
Když někomu z Prahy řeknu, že jedem na víkend nebo spíš i na 3 dny na Tetín nebo dokonce na Kobylu, tak si klepe na čelo. Nám se tam ale tak líbilo, že jsme tam byli nakonec pětkrát :)

Super spaní, super pro děti, super odjištěné cesty, 2,5h cesty z Brna se taky dá... samá pozitiva a na to, že jsou to staré lomy, cesty jsou i lezecky krásné. Klasa je tedy poněkud měkčí a s naším krasem se to vůbec nedá srovnávat.
Kromě Tetína, Lomu Kobyla, Alcazáru v Srbsku jsme byli ještě na Kornu a v Kavčím lomu. Korno vyrazí dech svoji délkou. 35 m dlouhé cesty na vápně v docela impozantní, i když dole trošku položené stěně, nemají u nás obdobu.
A zdá se, že stále bude co prozkoumávat, dostali jsme od místních doporučení na další oblasti...
Akorát jediné Korno a Kavčí lom jsou v létě ve stínu, všude jinde to docela peče, což letos na jaře zas tak moc  nevadilo...
Jo a na Kobyle se dají opíkat špekáčky :)

Fotky ZDE

K.

Vánoční Španělsko

Někdo má pocit, že mu s narozenim dítěte skončil život...já mám pocit, že my jsme do toho teprv začali pořádně šlapat :)

Tak jsme vzali Emilku do Španělska ještě i na Vánoce.
Přibalili jsme sebou i babičku s dědou, protože by jim tak dlouho bylo bez nás smutno a taky protože to jsou parádní hlídači a lezení na sluníčku se jim bude určitě líbit.
Po pečlivém prozkoumání klimatických podmínek v jižní Evropě, vyšla Costa Blanca jako oblast s nejvyšší průměrnou teplotou a s nejmenším počtem deštivých dnů v tomto období.
Letěli jsme do Valencie a prozkoumali lezecké oblasti v okolí tří míst, kde jsme bydleli.
Prvně jsme navštívili Gandiu, Bellús, Salem, Aventador a Montesu. Gandia, Aventador a Bellús stojí určitě za doporučení. Montesa je krásné místo, cesty trošku kratší.
Poté jsme se přesunuli víc na jih a lezli v oblastech Sella, Mas de la Peňa (tyhle dvě jsou špičkový), Agujas Rojas, Reconco a Balconet (sem určitě nechodit!). Reconco je krásné místo na kopci s výhledem a jednou starou olivou :) Agujas Rojas takové pěkné věžičky.
Na posledních pár dní jsme se přesunuli do Alcalalí, kde jsme lezli ve stejnojmenné oblasti na dohled z domečku. Nakoukli jsme ještě do nedaleké oblástky Pego, ale ani jsme se křovím neprodrali pod skálu.
Počasí nezklamalo, nepršelo ani jeden den, občas foukalo a asi 3 dny bylo zataženo.
Ve městečku Torremanzanas, kde jsme bydleli 10 nocí nás zastihla i místní vánoční kultura - štědrodenní kapela, půlnoční mše, na kterou svolávali půl hodinovým zvoněním v kostele, od kterého jsme bydleli asi 20 metrů :) a průvod Los Reyes Magos.
O resťácích jsme prošustrovali pořádně okolí (Xátiva s dvojhradem, Bocairent s obydlíma ve skále, El Castell de Guadalest s hradem, Xixóna se starým městem a Alcoy s pěkným náměstím).
Na Silvestra nás poctili návštěvou Leošáci.
A u moře jsme vůbec nebyli, Mrnda nás tam zase nevzal! :)

FOTKY ZDE.

Kolouch

Šest týdnů ve Španělsku jako “za mlada“!

Po čtyřleté pauze jsme se opět podívali do země lezení a pohodového přežívání zaslíbené. Tentokrát ve třech. Bylo tedy třeba pečlivě volit terény, které navštívíme. Bouldering v Albarracínu, jedné z nej oblastí na světě, která leží v rovném a měkoučkém borovicovém lese, nám připadal ideální.

Emilka se ukázala jako rozený cestovatel. Přesun vlakem, busem a letadlem do Barcelony zvládla na jedničku. Tam nás už čekal Mrnda s naším autíčkem, kde teď budeme přebývat. I když jsme od minule s velikostí auta pokročili, ukázalo se, že ve Španělsku je to mikro kára, ve které by rozhodně nikdo nebydlel :) Nám to však naprosto nevadilo!

Abychom Emilku naladili dovolenkově, vzali jsme ji hned po příletu na pláž. Koupání v moři ji ale moc nenadchlo. Druhý den také ne. Tak jsme vyrazili směr Albarracín.

Od první noci jsme zdomácněli na parkovišti s piknik areou a krásným trávníkem, vodou a záchody, kde se může přenocovávat, a místní kemp navštívili jen sporadicky, především kvůli pračce.  Připadal nám nějak hlučný, nesoukromý a moc osvětlený. Zvykli jsme si pouze na pár spoluspáčů a hvězdné nebe nad hlavou.

První den největší a nejprofláklejší sektor Arrastradero prověřil naše schopnosti a ukázal nám, že jsme opět netrénovali, jsme slabí a polezeme prd. Ale aspoň prd na krásných kamenech :)

Jeden lepší den běžel za druhým. O resťácích koupačka v místí krásné přehradě, kde se i Emilka osmělila a konečně si začala užívat plavání v kruhu. Kávičky ve městečku, ryby na pánvičce, které k naší radosti papal i náš velký nejedlík.

Po zhruba dvou týdnech byl velký přesun. Na deset dní přiletěli naši a společně jsme vyrazili lézt na laně do oblastí Montanejos a Olba. Montanejos byl spíše průzkum ve stopách místního lezeckého nadšence. Vše ale bylo vykompenzováno dobrodružstvím v soutěskách, kaňoningem, krásnou krajinou, krásným koupáním každý večer po lezení a fiestou.

Zato Olba byla lezecká pecka! Prostě španělské cesty – dlouhé, krásné, po chytech, vyrovnané, bez boulderů… takže druhou půlku pobytu jsme strávili lezeckou “rutinou“  - od rána do večera ve skalách, lézt co to jde a nezdržovat se průzkumem okolí :)

A lokální sezóna fíků nám medila!

A pak šup na dva týdny zpět do Albarracínu. Akorát nás trošku zaskočila zima, která na nás čekala. Jako osm stupňů v noci se ještě dá, v našem pidi autě jsme se ve třech stejně museli tulit, ale čtrnáct přes den s děckem už nebylo úplně napohodu. Já jsem navíc neměla ani bundu a pořádný kalhoty, vždyť všichni říkali, jak se v létě ve Španělsku usmažíme J. Naštěstí to netrvalo celou dobu, na konci jsme se ještě ohřáli, ale na koupání to už nebylo. A také dny byly naráz jaksi kratší… a i v Albarracínu se začaly listnaté stromky podél silnice barvit do žluta.

Před odletem z Girony domů ještě krátký průzkum nedaleké pahorkatiny, který nás příjemně překvapil, a pak už jen s dítětem v nosítku po 12 hodinách na cestě vyřešit s policajtama vykradený sklep a svalit se doma do postele, která byla naráz jaksi široká a byt moc ztichlý a celé to bylo doma takové divné…

Foto ZDE. 

K.

Lezecké výlety na jaře a na začátku léta

Vltavská Žula - Slovensko (Belá, Tupá Skala, Porúbka, Makita bouldery) - Slovensko (Dobrá Voda) - Ludvíkov bouldery - Kaitersberg.

Letošní jaro a začátek léta jsme pojali, co se týče lezeckých výletů, velmi rodinně. Akorát v Ludvíkově jsme byli dva víkendy sami ve třech.

A parádní to bylo!!

Pár fotek pro uchování v paměti (hlavně té naší) ZDE.

Kolouch

Jak jsme Emilce poprvé ukázali Španělsko

Kuba s Bárou a Matýskem nás vzali za svými kamarády do Granady na lezecko-rodinkářský výlet. A snad kromě počasí, které nebylo vždy slunečné, to všechno parádně vyšlo. Emilka s Matesem se ukázali jako rodilí cestovatelé, kteří se přizpůsobí všemu a cestu letadlem v pohodě zvládli a zdomácnělý Jožka s Kubíkem je přijali mezi sebe. Bydleli jsme u děcek v krásném domečku s výhledem na údolí s Granadou a kaňonem s lezením na dojití.
Vzali nás do spousty krásných lezeckých oblastí, do starého města Granady i k moři.
I jedovatou escolopendru jsme nakonec našli :) (na fotce ta potvůrka s nožičkami).
No odjíždět zpět domů se nechtělo!!
Snad zase někdy v této sestavě :)

Fotky mají spíše dokumentační než umělecký charakter.
Foto ZDE.

Kolouch