Chtěla jsem napsat článek s názvem, náš objev roku - Frankenjura. Ale zjistila jsem, že mám přesně 11 použitelných fotek a to je na článek asi málo... Každopádně pro nás byla Frankenjura objevem, teď už loňského, roku...V dubnu, když jsme do ní ujeli z deštivého Arca, nám přišla jako ráj na zemi pro lezení s dětmi. A to dost určilo naše plány pro zbytek sezóny - jeli jsme tam ještě dvakrát, vždycky na týden...přece jen ta cesta... Od lezení musí člověk očekávat přesně jen to, co Jura nabízí - krátké bouldrové cesty, často po dírkách, zato dobře odjištěné a s klasifikací příjemnou tak akorát, aby pohladila lezecké ego a člověk se rád vracel. Naopak spaní volně v autě překvapí víc, než jsem si kdy dokázala v Německu představit. A co se týká koupání s dětma, jelikož jsme tam byli v červenci a srpnu, taková krásná venkovní koupaliště u nás, aby člověk pohledal. A v případě deštivého dne? Jedině bazén v Pottensteinu. Zařekla jsem se, že pokaždé, když pojedeme do Jury, tak resťáky (na týden to vychází většinou jen na dva) strávíme na koupáku!
Tak teď už tedy napíšu raději o našich dvou loňských podzimních výjezdech za lezením do Chorvatska.
Dřív jsme často mířili na Istrii, ale posledních pár let nic. Tak jsme pro změnu koukli trochu víc na jih. V říjnu jsme jeli do nově se rozvíjející oblasti Čikola kousek od NP Krka. A to je teda pecka! Prý Chulilla Chorvatska...to nevím...každopádně lezení super.
Po cestě jsme udělali jednodenní mezizastávku na severu Chorvatska v oblasti Kalnik. Krásné místo pod hradem, ale lezení bohužel slabší, možná tím, že toho bylo hodně mokrého po dešti...
A teď už Čikola - je to kaňon a strana otočená na jih nás absolutně neoslovila. Většinou šedé plotny, pěkně položené a vápno drží, ale nám se to prostě nelíbí...jen pár cest v kolmým...každopádně hlouběji do kaňonu na této straně vrtali nové cesty, takže bych to určitě nezatracovala. Oblast se dynamicky rozvíjí. Zbytek dní jsme strávili v sektorech otočených na sever. Byly tam lepší plácky pro děti a lezení teda mega, tufy, krápníky, oranžová skála, opravdu jak v tom Španělsku...
Jeden resťák u moře a jeden v NP Krka, dětem se tam líbilo a turistů poskrovnu...
Po cestě zpět akvárium sladkovodních ryb v Karlovacu.
A druhý týden v listopadu jsme jeli do Chorvatska ještě jednou, ještě trošku víc na jih, ke Splitu a do Omiše. Už jsme úplně nevěřili na počasí, ale vyšlo to parádně. Tentokrát zastávka ve Slovinském městě Ptuj.
Začali jsme oblastí Markezina Greda - byli jsme jen jeden den, ty sektory, kde je dole plácek pro děti, nebyly nic moc. Pak jsme zkusili Sveti Vid u Trogiru. Tam byl plácek pro děti super parádní, pěkně ve stínu oliv na travičce, lezení ale pekelně těžký.
Trogir krásný na resťák!
A pak jsme lezli 3 dny v Omiši. Báli jsme se těch sektorů u silnice, takže prvně jsme šli do Mila Gojsalič, kde bylo krásné lezení, ale pro děti absolutně naprd. Tomáš naštěstí z kamenů vytvořil jakousi plošinku pro bouldermatku, kde těch 8 nebožáčků strávilo den. Oni si ale jak nebožáčci nepřipadali, protože tam byli spokojení. A sektorů u silnice nebylo třeba se bát. V sektoru Visoke Pole jsme vytvořili u silnice neproniknutelnou hradbu z pěti aut a dětičky tam byly jako doma, hrály si a korzovaly mezi pěti pokojíčkama. A spokojení rodiče lezli, honili težký cesty a na stolečkách vařili kávy a nemuseli se bát, že jim je někdo zkopne :)
A to spaní s výhledem na Split!
A v listopadu byly i dvě koupačky v moři!
A to je konec mého článku nejen o Frankenjuře, ale nakonec hlavně o Chorvatsku.
P.S. k fotkám jsem do popisku napsala o kterou oblast se jedná
Kolouch
FOTO ZDE
