Už to bude téměř rok, nejvyšší čas k tomuto výletu tedy něco napsat.
Na jaře 2022 jsme po více něž dvou letech vyrazili na šest týdnů opět do našeho milovaného Španělska... Přibylo jedno dítě a ubylo tedy ambicí vidět toho co nejvíce. Celou dobu jsme byli v Katalánsku. A z toho velkou část okolo Bergy, která je v podstatě coby kamenem z Francie. Tenhle severo-východní rožek Španělska jsme při našich cestách pokaždé v podstatě vynechali....asi jsme hleděli víc na západ na to obrovské rozhlehlé území Pyrenejského poloostrova plného skal. I tento region má ale bohatě co nabídnout.
Zkusím to vzít popořadě a napsat jaké lezecké oblasti jsme navštívili, třeba bude někdy někdo rád pro inspiraci...
Ještě na francouzské straně Pyrenejí jsme byli ve dvou oblastech Roquefixade (vápencový pás s krásnými výhledy, pro děti přímo pod skalou nevhodné, je to police, ale dole na pěšince vpohodě) a Auzat (žula, krásná žula, chytovatá a parádně držící, pro děti pod skalou super).
Přes Andorru jsme to vzali do Katalánska. První oblast na ráně je soutěska Tres Ponts. Celý den ve stínu, je tam spíš zima, protože to tam profukuje. Pro děti pod skálou pohodové, lezení spíš těžší, tak od 6b nahoru a celkově krásné místo i jen tak na podívání.
Přespali jsme v nedaleké oblasti Col de Nargo, ale tentokrát tam nelezli. Pro děti pod skalou jsou jen malé plácky a celý den svítí slunce. Později jsme si ale uvědomili, že tady ty plácky vlastně nejsou až tak špatné...
Pokračovali jsme dál k Lleidě do oblasti Camarasa. V Camarase je lezení spousta, dost je toho ve stínu a do skal se jde asi 1,5 km po silničce, kde nejezdí auta, ideální tedy na odrážedlo. Když budete pokračovat až k přehradě, jsou tam krásné lávky a most nad vodou, moc pěkné! Lezení je i přímo u této silničky, ale jsou to trošec kvaky...svahem se jde do dalších sektorů, některé jsou pro děti, některé moc ne... Lezení je ale boží, strašně moc pestré. Camarasa určitě stojí za navštívení. A navíc než dojedete ze skal do stejnojmenné vesnice, odbočte k řece Segre, kde jsou krásné plážičky na koupání. Pro resťák s dětmi, rybami a melounem jako stvořené.
Přeskočili jsme legendární Santa Linyu a jeli na pár dní lézt do Tartareu. Lezení je zde takovéto pěkné klasicky španělské - oranžová skála, dobré chyty, kolmé, sem tam krápník...prostě parádička. S dětmi pod skalou trošku náročnější, malé plácky mezi balvany, ale žádné drama zase.
Spali jsme na lezeckém parkovišti u oblasti Os de Balaguer, kde jsme tentokrát nelezli. Byli jsme tam kdysi s Mrndou, ale pro naši aktuální sestavu tam byly moc těžké cesty.
Další oblast, kam jsme zamířili podle průvodce Lleida Climbs byla Santa Ana. Je to rozlehlá oblast se spoustou sektorů. Protože bylo vedro šli jsme lézt do sektoru Agulles Cara Nord, kde byly krásné dlouhé cesty. Děti jsme nechali dole s babičkou a dědou u aut, ve stínu skalního tunelu s nedalekou levadou s krásně čistou vodou, která napájela dětský bazének na koupání. Všichni tedy byli spokojeni. Jinak pecka je sektor Sendero, celý den ve stínu s těžkými cestami, tam si to užíval hlavně Mrnda. A pro děti to tam jde. A koukám se, že kdysi jsme lezli hlavně v sektoru Paret del Vent, který je super, ale s dětmi hůř dostupný.
A než jsme opustili region Lleidy, zastavili jsme se ještě v Collegats, což je taková naše srdcovka. Lezení buďto v soutězce podél staré silnice (sektory La Terrasseta, L´Argenteria...), kde nejezdí auta, pro děti tedy v pohodě, můžou drandit na kolech nebo s kočárkama. Ale nejsou přímo pod skálou. Nebo lezení na bramborách v sektoru El Cine, neobvyklé ale pěkné lezení. Dost na slunci. A moc krásný je sektor La Costoia. Jde se tam tedy asi 20 min do kopce, ale je tam krásný plácek pod stromy pro děti a cesty krásné a klasa tvrdá.
Pár resťáků jsme v této oblasti strávili u přehrady Terradets, kde je nedaleko i stejnojmenná oblast - úžasná soutěska, s hlavně vícedélkovým lezením. Každopádně přehrada Terradets je ráj pro děti, teplá mělká vodička, plážičky a jsou tam místa, kde se dá v pohodě přespat. Místňáci nám nejenže poradili, kde spát, ale ještě nás pozvali do Trempu na otvíračku uměleckého obchůdku s večírkem, hudbou a rautem...prostě Španělsko a Španělé - miluju!
Pak jsme se rozhodli region Lleidy opustit (bylo tady větší vedro než obvykle a taky než jinde, ne nadarmo se tady pěstuje plno ovoce a zeleniny, a další oblasti se nezdály s dětmi vhodné) a jet za kamarády do kopců nad městem Berga.
Z Collegats jsme jeli mezi městy Sort a la Seu d´Urgell po krásné vyhlídkové silnici v horách. Každá druhá zatáčka lákala k zastavení, vaření kávy a kochání se. Jenže nejmenší člen výpravy zrovna usnul a to znamená nezastavuje se a hrne se. Až na kávu do Oliany, do malé vesnice s výhledem na tu Olianu, kde jsme s Mrndou kdysi lezli ve 2 sektorech. Jeden s lehčími cestami a pak ten hlavní, to je ale lezení z police, takže jen bez dětí...káva byla ale taky dobrá!
Po cestě jsme se podívali na nějaké hrady a další atrakce, kterých je ve Španělsku spoustu, jsou pečlivě označené hnědými cedulkami a každý si vybere tu, která se mu zrovna hodí. Nebudu je zde vypisovat, ale je to jedna z věcí která se mi na Španělsku líbí asi hned po lezení - všude je co objevovat, kam se jít podívat, kde se zastavit... Město Solsona stojí za návštěvu - staré městečko obehnané hradbami.
A pak už Berga a její okolí. Přijeli jsme v noci v dešti na parkoviště u kláštera Santuari de la Mare de Déu de Queralt v horách a to ráno a ty výhledy...ach!! Úplná změna oproti Lleidě. Víc hory a míň Španělsko. Okolí tohoto kláštýrku určitě stojí za navštívení jakože i turisticky myslím.
Nedaleko kláštera jsme lezli v oblasti Roc de L´Alou. Pěkná skalka v lese, i hodně lehkých cest a plácek teda super, pod borovicemi na jehličí.
A do další oblasti L´Estany (naše přezdívka Lešťany, kterou vymyslel Tomáš, ale ne, nebylo to oklouzané) jsme zajeli ještě víc do hor, do 1000 m.n.m., kde silničky končily, byly jen polňačky, všude se na zelených loukách pásly krávy a z těch luk se tyčila vápencová skála... hotové Alpy 😏 děti poprvé ve Španělsku řádily na travnaté louce pod skalou...akorát začalo odpoledne pršet....jinak místa krásná teda moc!
Poslední oblast v rámci Bergy, kam jsme koukli, byla La Gravera. Plácek pod skalou super, lezení taková normálka, výhledy daleko do kraje krásné...
Na Bergu a okolí je samostatný lezecký průvodce, jde koupit ve městě.
Zaručeně nejlepší místo na resťák blízko Bergy je u řeky el Llobregat u starobylého mostu Pont de Pedret. Průzračná krásná voda, ale studená. A je tedy i moc pěkné projít si údolí směrem proti proudu!
Poslední místo, které jsme ve skupině čtyř rodin navštívili byl Capolat západně od Bergy. Lezení na bramborách a nebo těžší cesty na krápnících, které potekly bramborovou stěnu. Plácek pro děti byl fajn.
A pak kvůli teplu padlo rozhodnutí, že pojedeme do oblasti okolo města Moiá. Podle průvodce to vypadalo jako španělská Frankenjura, ale co už. Mělo by to být v lesích. Prostředí bylo většinou opravdu velice příjemné, ale lezení spíš nic moc - kvaky. Potkali jsme se opět s mými rodiči, kteří taky brázdili Španělsko a obměnili tedy lezeckou sestavu. Podle průvodce Moiá jsme navštívili 4 oblasti, ale fakt to za moc nestálo, a to jsme si vybírali podle průvodce to nejlepší. Jako kdyby to bylo na Slovensku třeba...tak klidně, ale jet za tím do Španělska...neee...ale i to patří k průzkumným výpravám! Jo a pro děti super, pod skalou i doprovodné atrakce - jeskyně a tak...no prostě jako u nás v Krase...😊
španělská Jura - okolí Moiá...
Co ale člověk v průvodci nenajde a co nám poradili místňáci, když jsme se jich ptali na nějaké vyšší skály, je oblast Grau Dels Matxos!! Pískovcový útes nad městem Aiguafreda jihovýchodně od Moiá. A to teda byla super paráda! Odjištěný písek! Průvodce se dal nějak vygooglit. Spát se dalo na pláních nad skalama a tam se nám teda fakt líbilo!
Ve velkém vedru jsme podnikli výlet do kaňonku Gorg Negre de Sorreigs, k vodopádu pralesem, pěkné...SZ od města Vic.
Salt del Gorg Negre
A pak jsme se s našima vrátili ještě na chvíli k Berze a prozkoumali další oblasti - L´amfiteatre a Can Placa.
Po cestě na východ jsme nakoukli do sektoru Rossinyol v oblasti Vilada. Krásné místo, lezení taky docela pěkné, ale hodně zastrčené.
Pomalu jsme pokračovali zpět směr Francie. Měli jsme spoustu významnějších i méně významných zastávek. Kterou bych ale ráda vyzdvihla je klášter a lezecká oblast Montgrony. Přijeli jsme v bouřce, která dodala celému místu náboj! Nedá se to moc popsat, tohle místo se musí navštívit. Klášter vysoko v horách, výhledy, skalní stěny.... sem se určitě ještě vrátíme, za lezením.
Poslední místo, kde jsme lezli byla oblast Sadernes. Je to poměrně známé místo v údolí s řekou SV od města Olot, už kousek od francouzských hranic. Lezení je tam mraky, spousta sektorů, od vápencových ploten po cuevu, kde drtili místňáci těžký cesty v mikroklimatu nad vodou...krásní koupání pro děti.
No a pak jsme jeli k moři. Po cestě se Mrnda předvedl s výběrem spacího místa podle Park4Night, když nás asi hodinu vezl 1555 serpentinami na kopec s příznačným názvem El Mont. Už jsem mu teda nadávala, naštěstí děcka už usnuly nočním spánkem, ale teda!!! dát si víno a snídani na takovém místě, byla PECKA!
No a pak to moře, španělské moře a černá sopečná pláž ve Francii a domů...
Žádné komentáře:
Okomentovat